Na kole kolem Česka - část 9: Slezsko

28. 09. 2022 11:16:28
Objíždíme hranice naší země na kolech. Po letech už víme, že všude je nádherně a všude nás něco překvapí. Letošní trasa nás zavedla do Slezska - z Bohumína do Lipová-lázně.

Další část našeho cykloputování jsme absolvovali letos v červenci. Trasa začala v Bohumíně a končila v Lipové na pomezí Jeseníků a Rychlebských hor. Cestu jsme naplánovali od pátku 2.7 do následující středy. Protože začínaly prázdniny, trochu jsme se obávali provozu na D1. Vlak odjížděl ze Zábřehu v sobotu ráno a tam jsme se také ve středu měli vrátit. Proto jsme z opatrnosti volili příjezd už v pátek navečer. V Zábřehu jsme bydleli v hotelu Amco, auto jsme ponechali u nádraží. Večer jsme si stihli Zábřeh projít, uchutnat pivo v baru pod zámkem a mexické tacos pod kostelem. U nádraží jsme objevili sochu místního rodáka – Jana Eskymo Wenzla. I v jeho stopách tedy pojedeme.

DEN 1

Sobota, 2. července 10 hodin dopoledne; vyrážíme směr Opava. Ze Zábřehu jsme dojeli rychlíkem, celkem bez zpoždění. Pouze, jak už to u Českých drah bývá, nás potrefili nefunkční dveře vagonu. V Bohumíně jsme dali rychlou kávu a malý dortíček v pekárně naproti nádraží, a pak vyjeli z města ven. Nejprve po zelené turistické směrem na Pudlov. Přejeli jsme řeku Odru a napojili se na trasu 6109. U Antošovic jsme přejeli hrbolatou D1, po cyklostezce G a pak 6093 jsme dojeli do Šilhéřovic. Zámek, lovecký zámeček a park vlastnili až do roku 1945 Rotschildové. Teď je tu nóbl hotel a golfové hřiště. Necítili jsme se tu dobře a jeli hned dál. Pokračovali jsme po 6091 do Hatě. V penzionu U sv. Mikuláše jsme se fantasticky naobědvali. Čisťounko, levno, usměvavo. Celé Hlučínsko je takové. Všichni soutěží, kdo bude mít nejkrásnější zahrádku a nejzametenější chodník. Myslím to v nadsázce, ale vesničky jsou fakt krásné. V Hati jsme se napojili na hlavní stezku 554 a podél potoka Bečva a rybníka pokračovali na Vřesinu. Tady bydlí jeden super fanoušek do železnice. Má i hospůdku U draka a asi čepuje zelenou, protože dráček zezelenal. Další vesnicí byly Bohuslavice (kafe u Obrusníků) a pak Bolatice. Tady měl být skanzen (1 stavení), ale bylo zavřeno. Pořád po 554 jsme dojeli do Štěpánkovic a přes Albertovec do Svobody. Hadí kopec byl poslední stoupák a zpříjemnila to třešňová alej. Třešně byly výborné. To už jsme šlapali po trase 552 přes Chlebičov do Opavy. Město Opavu jsem moc chtěla vidět. Prý architektonická perla Slezska. Přijeli jsme proto relativně brzy odpoledne, abychom se stihli umýt a město si užít. Ubytování jsme měli zajištěné v hotelu Katerain. Luxusní hotel, na Bookingu jiný nebyl. Fakt pěkné, jen postele byly na mne moc měkké. Pak už bylo Dolní náměstí a kostel sv. Vojtěcha, Horní náměstí s radniční věží, konkatedrála Nanebevzetí P. Marie a uličky a sady. Taky novodobý obchodní dům Breda, na náměstí dvě roztomilá štěňata Hovawartů a výborná večeře v Kozlovně.

DEN 2

Ráno vyrážíme z Opavy, po cyklotrase 55 podél řeky Opavy. Nejdřív městským parkem, je to moc hezké. Dál pokračujeme směrem na Krnov. Buď podél řeky, nebo železnice. Krásná pohodová rovina. Typickou dominantou Krnova je vrch Cvilín s Poutním kostelem Panny Marie Sedmibolestné a rozhlednou. Barokní kostel z 18. století je známé poutní místo. Pro nás to však znamenalo dlouhou odbočku a hlavně nechtěné stoupání, takže někdy příště. Krnov jsme si ale prohlídnout chtěli. Na náměstí jsme si dali kafe v Bauerově kavárně a kochali se přitom pohledem na secesní radnici s krásnou barevnou (ale zavřenou) věží. Pak jsme objeli náměstí, po vzoru arch. Vávry našli vilu Rudolfa Larische a pak pokračovali směrem na město Albrechtice. Asi v půli cesty leží krásný barokní zámek Linhartovy, nyní v rekonstrukci. V Městě Albrechtice jsme si chtěli dát oběd, ale otevřená byla jen „pizza přes ulici“. Pizzu, fakt skvělou, jsme si nakonec snědli na lavičce na náměstí. V Albrechticích jsme přejeli potůček Opavici a po silnici a trase 6116 jsme odbočili směrem na Piskořov a Osoblažský výběžek. Nejprve jsme ale museli vystoupat na Hraniční vrch. Tam je nádherná dvojrozhledna (kolo jsme vytlačili). Já v poslední době ocelové rozhledny tolik nemusím, ale tahle stála za to. Nádherné výhledy: na západ na Albrechtice a Jeseníky, na východ do zemědělského a ploššího Osoblažského výběžku. Osoblažsko je jednou z moravských enkláv ve Slezsku a nazývá se též Slezská Haná. Po válce bylo odsunuto většinové německé obyvatelstvo a tak tento kraj trochu pustne. Ubytování jsem našla pouze ve Slezských Rudolticích. Sem jsme dojeli přes Piskořov, což je krásná vesnice, a zaniklou obec Pelhřimovy. Náš penzion se jmenoval Dobré Bidlo. Večeři jsme měli ve Třináctce, jediné hospodě široko daleko, snídani si koupili v obchůdku na náměstí. Večer jsme si ještě prohlídli (zvenčí) zámek a zámecký park.

DEN 3

Třetí den nás čekala nejdelší trasa - téměř 60 km do Vidnavy. Proto jsme chtěli kousek popojet osoblažskou úzkokolejkou. Bohužel ale celé léto vlaky nejezdily a tak jsme trasu maličko poupravili. Ze Slezských Rudoltic po silnici na Dívčí hrad a pak přes Životice a Pitárné do Jindřichova. Cyklotrasa tu není, musí se jezdit podle mapy. Z Jindřichova jsme pokračovali po hlavní silnici 457 směrem na Zlaté Hory. Nejdřív jsme si udělali občerstvovací zastávku. Nejprve v Jindřichově, tam jsme si koupili nanuka. Potkali jsme kastelána místního zámku (jel kolem na traktůrku) a dozvěděli se historii zámku. Není zas až tak významný a státní peníze nejsou. Takže zatím jsou k vidění dvě místnosti. My jsme nakonec zvolili nízké pudy a jeli na kafe. O kousek dál je restaurace Eden. Vzhledově to připomíná kulturák. Jenže v Čechách jsme zvyklí na rozbořeniny, tady je vše opravené a čisté. Ach jo. Dál nás čekal krpál na Janov, Petrovice a bývalé Petrovy boudy. Zelenou turistickou značku jsme zavrhli, cesta byla zarostlá travou. Moc aut nejezdilo a tak jsme to vyšlápli po silnici. Nahoře nás přivítala informace, že přijíždíme do Olomouckého kraje. Pak nás čekal dlouhý sjezd do Zlatých hor. Zlaté hory pro mne představují hornatý předěl mezi Osoblažskem a rovinou kolem Vidnavy. Je to severní výběžek Jeseníků. Pro nás to bylo hlavně místo, kde jsme se chtěli najíst. Hospody byly zavřené, ale našli jsme fantastickou jídelnu - bufet Lucas na náměstí. Rychlé, levné, dobré. Naopak kafe v cukrárně naproti bylo příšerné. Ze Zlatých hor jsme pokračovali po silnici 457 směrem na Vidnavu. Kousek za městem je zlatokopecký skanzen. Petr si dal v hospůdce pivo a já zaběhla alespoň k zlatorudným mlýnům. Je to hezké místo, děti se určitě vyblbnou. Po silnici 457 jsme pak dál pokračovali na Mikulovice a Velké Kunětice. V dálce se začaly objevovat vrcholy Rychlebských hor. Do Vidnavy to byl už jen kousek. Ubytování jsme měli v penzionu U Modrého jelena. Byla to hospoda a nahoře měli pár pokojů. Ten „náš“ byl šestilůžkový. Nic jiného jsme nesehnali. Prošli jsme Vidnavu, resp. těch pár uliček. Mají tu hezký zámek, kostel a pár metrů hradeb. Místa krásná, ale z každého koutu čiší, že lidé tu moc nejsou. Turisté se tu objeví spíš omylem a místní to moc nezajímá. Škoda, ve Zlatých Horách bylo turistů hodně, ale sem se už nedostali. Na druhou stranu – je tu jedna hospoda, kde jídlo není nic moc. Ale zažili jsme i horší.

DEN 4

Ráno jsme vstali hodně brzy. Strašila nás předpověď deště, který měl odpoledne přijít. A nás odpoledne čekaly Rychlebské hory. Po snídani na pokoji, kterou jsme si koupili večer v Žabce, jsme vyrazili kolem půl osmé. Opět po silnici 457 a cyklotrase 6041 směrem na Bernartice. Cestou jsme několikrát pochutnali na třešních a dojeli do Javorníku. Tady je krásný zámek Jánský vrch. Ten jsme nechali na příště a místo kultury si dali výbornou kávu a dortík v kavárně Bistrý Artur. Mňamka. Dál jsme jeli po silnici do Bílé Vody. Pořád cyklotrasa 6041 a zároveň poslední rovinatý úsek. Poslední vesnicí je Bílá Voda. Sem byly po roce 1950 násilně přemístěny řeholnice různých řádů ze zrušených konventů z celého Česka. Dnes je tu připomíná muzeum. A po románu K. Tučkové se sem začínají sjíždět turisté. Po návštěvě muzea jsme si daly polévku v hospůdce U Svatého Floriána a zamířili do kopců. Cyklotrasa 6044 v Rychlebských horách se kroutí, ale není to žádný strašný krpál. Přes Růženec, rozcestník U tří lip, Pod Bílou skálou a Letiště jsme dorazili do penzionu Celnice v Travné. Nádherný lovecký penzion vysoko v kopcích. Přijeli jsme v půl druhé a ve dvě začalo pršet. Paráda. Trochu jsme se sice odpoledne nudili, ale lepší než moknout. K večeři jsme dostali dančí steak (v penzionu vařili jen pro ubytované a tak jsme si nemohli vybírat).

DEN 5

Poslední den jízdy s plánem dojet na vlak do Lipové. Když jsem cestu plánovala pomocí mapy.cz, bylo všechno krásně jasné. Chtěli jsme jet po cyklostezkách podél hranice (s převýšením 940m), ale v reálu to byla šotolina a bahno po předchozím vydatném dešti. Pršelo celé odpoledne a část noci. Plán jsme proto u prvního rozcestníku „U Drtiče“ přehodnotili a jízdu si ulehčili. Délka téměř stejná, převýšení menší a většinou po asfaltu. Z Travné jsme tedy po silnici zamířili opět směrem na Javorník. Minuli jsme oháčkovanou (vlnou) kapličku a krásně upravenou starou vápenku. V Javorníku jsme okamžitě zamířili do Bistrého Artura a dali si kávu. Tato kavárna je první, kterou jsme během našeho cykloputování navštívili podruhé. Z Javorníku jsme pokračovali směr Žulová a Vápenná. Po silnici číslo 60, ale byl svátek a provoz aut i kamionů byl minimální. Ve Vápenné jsme si koupili nanuka. Já jsem marně vzpomínala, jak vesnice vypadala, když mi bylo dvacet. To jsem sem jezdila na Prázdniny s Brontosaurem. Ve Vápenné jsme se napojili na modrou turistickou značku a u Veverkovy chaty, která pořád vypadá dobře a kterou jsem poznala, jsme pokračovali po cyklotrase 6279 k jeskyni u Lipové. Po silnici (60) jsme dojeli na zastávku Lipová Lázně. Ani jsme nestihli oběd a jel vlak do Zábřehu. Najedli jsme se až tam, a to v naší oblíbené mexické hospůdce. Pak už jen autem do Prahy.

Autor: Pavlína Basařová | středa 28.9.2022 11:16 | karma článku: 11.69 | přečteno: 356x

Další články blogera

Pavlína Basařová

Na kole kolem Česka - část 8: Beskydy a severovýchod Moravy

Objíždíme hranice naší země na kolech. Po letech už víme, že všude je nádherně. V loňském létě jsme si to opět ověřili na trase ze Vsetína do Bohumína.

12.3.2022 v 20:37 | Karma článku: 14.24 | Přečteno: 361 | Diskuse

Pavlína Basařová

Na kole kolem Česka - část 7: Bílé Karpaty

Objíždíme hranice republiky na kolech a pokaždé je to super. V červenci 2020 jsme začali v Břeclavi a po pár dnech putování skončili ve Vsetíně. U nás nejsou ošklivá místa.

11.3.2022 v 20:31 | Karma článku: 12.67 | Přečteno: 403 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 19.69 | Přečteno: 462 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.12 | Přečteno: 581 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.35 | Přečteno: 231 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 16.04 | Přečteno: 474 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend na bitevním poli ve Waterloo

Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.

18.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 207 | Diskuse
Počet článků 14 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 432

Když mi práce a každodenní starosti dovolí, ráda cestuji a fotím. Čím jsem starší, tím víc energie v sobě nacházím.

Fotoreportáže z mých cest najdete na www.pavlinabasarova.cz

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...