Na kole kolem Česka - část 5: jižní Čechy

V roce 2014 jsme započali naši cestu na kolech podél české hranice. Tehdy jsme začali v Chebu. Dnešní díl bude o přejezdu jižních Čech. V době covidové to můžete brát jako tip na neobvyklou dovolenou. 

Již několik let objíždíme hranice ČR na kolech. Začali jsme v Děčíně a v roce 2018 jsme dokončili přejezd jižních Čech. Začátek ve Vyšším Brodě a konec v Nové Bystřici.

Na kole kolem ČR - jižní Čechy

Začínáme další putování. Auto zůstalo v Českých Budějovicích a vláčkem jsme dojeli do Dvořiště, kde také budeme večer spát. V našem „penzionu u Kotlasky“ v Rybníce, což je část Dolního Dvořiště, jsme nechali část věci a zamířili po silnici 163 do Vyššího Brodu. Tam byl opravdový začátek naší cesty. Prvním cílem bylo dosažení nejjižnějšího bodu ČR. Proto jsme (po silnici 161) zamířili na Studánky. Tady jsme se napojili na modrou turistickou značku směrem na bývalou osadu Radvanov. Cesta pak ještě pokračuje po žluté, a ačkoliv míříme na jih, jedeme pořád do kopce. Jenom poslední kousek se jde pěšky z kopečka. Nejjižnějšího místa ČR jsme šťastně dosáhli. Na místě je žulový kamen s pamětní deskou a informační tabulí. Hraniční kámen má číslo II/64 a souřadnice jsou 48°33'06.50931” s. š., 14°19'59.64175” v. d. Chvilku jsme tady pokoukali a jeli dál. Vrátili jsme se zpět po žluté, pak po neznačené silničce a u Dolní Drkolné jsme se napojili na cyklostezku 34. Ta nás vedla do Horního Dvořiště. Tak dlouho jsme tu sháněli aspoň kafe, až nám ho uvařil místní obyvatel. Má penzion pro psy, ale zrovna hlídal malé prasátko. Fascinovalo mne, že ho mazal krémem na opalování, aby se při pobytu venku nespálilo. Cyklostezka 34 z Horního do Dolního Dvořiště vede převážně lesem. Proto nás moc překvapila krátká naučná stezka, která kopíruje část trasy bývalé koněspřežné železnice České Budějovice - Linec. Je tu polovina mostního pilíře a na něj navazující mohutný násep. O kus dál je zbytek strážního domku. Celé jsme si to prohlédli a pak už dojeli do penzionu. Na večeři jsme raději dojeli přímo do Dolního Dvořiště. To není jen ta silnice do Rakouska, ale i hezká vesnička s výbornou hospodou. Strávili jsme tu příjemný večer s jiným poutníkem, který šel pěšky ze Salzburku.

                Z Dolního Dvořiště nás cyklostezka 34 vedla směrem na Rychnov nad Malší. Tady také říčku přejíždíme. Cyklostezka 34 pak vede na jih spolu s naučnou stezkou Řemeslo na řece. Na pár kilometrech míjíme několik kapliček. Barokní poutní chrám zasvěcený Panně Marii Sněžné. K místu se vážou legendy o zjevení Panny Marie či zázračné vodě v místní studánce. K poutnímu místu dříve náležel i klášter. V 50. letech se však místo stalo součástí hraničního prostoru, celý objekt chátral, klášter byl zrušen a později zcela odstraněn. V poutním areálu Svatý Kámen poblíž kostela Panny Marie Sněžné se nachází Studniční kaple z r. 1709. Byla postavena nad pramenem zázračné vody.

Dál jsme pokračovali po cyklotrase 1018 do Tiché, kde je tvrz z roku 1360. Do dnešní doby se zachovala pouze 12 m vysoká obranná věž čtvercového půdorysu. Taky jsme se podívali a tím byl výčet návštěv památek aspoň na chvíli uzavřen. U Cetvin jsme maličko odbočili k tomuhle kouzelnému hraničnímu přechodu do Hammern. Pak jsme se zase vrátili na cyklostezku 34 a pokračovali vstříc Novohradským horám. U Janovy Vsi odbočujeme doprava a opět po 34 míříme směr Leopoldov. Blíž k hranicím vede cyklostezka 1193, ale není tam žádná hospoda. My jsme zvolili z Leopoldova trasu 1192 a u Baronova Mostu se skvěle najedli. Trasa 1192 vede do Pohoří na Šumavě (není na Šumavě, ale v Novohradkách) a hlavně vede pořád do kopce. Bylo teplo a do cesty se nám připletl Pohořský rybník, kde se místní koupají. Voda byla fantastická a také jsme si zaplavali. V Pohoří jsme viděli kostel se spadlou střechou. Zní to hrozně, ale skutečnost je mnohem lepší. Zdi jsou zakonzervované a vše bylo zalito sluncem. Dál jsme pokračovali po trase 1193, pro změnu podél hranice na sever. Cestou jsme přejížděli takový malý potůček. Byla to Lužnice. Pramení o pár kilometrů dál v Rakousku. Novohradské hory jsou krásné, ale prázdné. Míjeli jsme několik zaniklých osad, hlavně hutí - Stříbrné hutě, Skleněné nebo Terčí hutě. U Huťského rybníka jsme odbočili na trasu 34 a dojeli do Žofína. Když cestou narazíme na otevřenou hospodu, hned ji využijeme. Kdo ví, kdy zase narazíme na nějakou další. My jsme potkali penzion a restauraci Žofín a dali jsme si kávičku a horké maliny. Mňam. Pak už jsme jenom šlapali. V Černém údolí jsme se napojili na trasu 34 a ta nás přes Staré Hutě dovedla do Hojné Vody. Tady jsme měli zamluvený pokoj v penzionu Pod Kaštany. Poslední zastávka byl Zvon setkávání na vrcholu příjezdu do Hojné Vody. Zvon byl darován zvonařem Rudolfem Pernerem, který byl po válce odsunut z naší republiky a dnes žije v Německu. Pak nás čekalo už jen pivo a postel.

Třetí den nás čekal příjemný sjezd dolů z Novohradských hor a pak vcelku po rovině dojezd do Chlumu u Třeboně. Z Hojné Vody je kousek z kopce Dobrá Voda (trasa 34). Tady jsme odbočili po cyklotrase 1048 na Šejby, ale předtím jsme se ještě podívali na kostel v Dobré Vodě. Kostel Panny Marie Těšitelky je přezdíván „Jihočeské Lurdy“ a je to známé poutní místo. Cyklotrasa 1048 se nazývá Paměti Novohradska a vedla nás lesy a podél rybníků až k Celnici u Nových Hradů. Tady je malé občerstvení a malý „Skanzen ochrany státní hranice a železné opony“. Dál jsme pokračovali po trase 34 a pak 1034 „Paměti Vitorazska“. Vitorazsko je území na pomezí jihočeského Novohradska a Třeboňska a dolnorakouského Waldviertelu. Původním centrem území bylo dnes dolnorakouské město Weitra, známé pod českým jménem Vitoraz, od něhož je odvozen název území. Dnešními centry území jsou na české straně České Velenice, na rakouské Gmünd. Z Vyšného jsme pak po silnici dojeli do Českých Velenic. V pizzerii U Alchymisty jsme se naobědvali a pak jen přejeli most přes Lužnici a nakoukli do Gműndu. Z Českých Velenic jsme pokračovali směrem na Novou Ves nad Lužnicí. Je to cyklotrasa 341 „Lužnická“ a krásných pohledů na lužní charakter řeky Lužnice je hodně. Cyklotrasa 314 přejíždí u Halámek hlavní silnici a kousek odsud jsou vyhlášené pískovny. Bylo krásně a rozhodli jsme se proto, že si odpočineme, a v pískovně jsme si zaplavali. Pak začalo hřmít a chtěli jsme pokračovat. Jenže. Petr nemohl najít klíčky od zamčených kol. Už jsme uvažovali koho volat, ale naštěstí byly klíčky jen zapadlé v rozpárané kapsičce. Uff. Další kilometry byly pohodové. Jsou tu suprové asfaltové cyklostezky, krásná příroda a hlavně to tady známe. Do Chlumu u Třeboně jezdíme roky a okolí známe nazpaměť. Až na Novou Huť jsme jeli po cyklotrase 341. Lužnická trasa 341 vede přímo do Chlumu, kde jsme měli domluvené přespání u kamarádů. Ale bylo ještě brzo a tak jsme se rozhodli (já), že se ještě jednou pojedeme vykoupat, a to na Cepskou pískovnu. Z Nové Huti jsme odbočili na trasu 1010, vykoupali se a do Chluma pak dojeli po silnici. Na hrázi Hejtmana jsme si dali výborného hamburgera a dojeli bydlet.

Poslední den jsme dojeli do Nové Bystřice. Ráno jsme vyjeli z Chlumu poměrně brzy. Chtěli jsme se potkat cestou s kamarády z J. Hradce, ale nakonec bylo všechno jinak. Zvolili jsme cyklotrasu 322 směrem na Staňkov. Ze Staňkova vede trasa 322 nejprve po loukách, kde je krásný výhled po okolí, a pak už se projíždí jen lesy. Další zastávkou byl Peršlák. Dříve ikonické místo. Z původní budovy finanční stráže z období první republiky se stala rota, ale po revoluci byla rekonstruována a nyní slouží jako Lesní hotel. Jezdívali jsme sem s dětmi na zmrzlinu. Teď je hotel takový omšelý a o kafe jsme museli škemrat. Kousek odsud je nejsevernější bod Rakouska, ale my jsme pokračovali dál. Z Peršláku jsme zvolili jednodušší cestu po silnici (trasa 32) do Nové Bystřice. Tady jsme nasedli na vláček a dojeli do Jindřichova Hradce. A protože jsme měli skoro 2 hodiny do další cesty rychlíkem do Českých Budějovic, kde čekalo auto, strávili jsme zbylý čas u kamarádů. Bylo to super.