Na kole kolem Česka - část 4: Šumava

V roce 2014 jsme započali naši cestu na kolech podél české hranice. Tehdy jsme začali v Chebu. Dnešní díl bude o přejezdu Chodska a Šumavy. V době covidové to můžete brát jako tip na neobvyklou dovolenou. 

V minulých letech jsme podél hranic z Děčína do Klenčí pod Čerchovem ujeli na kolech celkem 531 km. Vzdálenost z Klenčí do Vyššího Brodu činí dalších 235 km. Převážná část přitom vede Šumavou. O tom bude toto povídání.

Byl srpen 2017 a my jsme se chystali na pokračování našeho cykloputování. V první části jsme cestu naplánovali do Nové Pece. Začínali jsme v Plzni a málem tam hned skončili. Na nádraží jsme si koupili lístky do Klenčí a při cestě na nástupiště se mi podařilo se skvěle vybourat. Sice mám skoro nejvyšší možné vysokoškolské technické vzdělání, ale realita je jiná věc. Rozhodla jsem se i s kolem (a brašnami na něm) nastoupit na jezdící schody. Nevešla jsem se. Dopadlo to tak, že schody jely i se mnou nahoru a kolo na mně to všechno brzdilo. Na zádech jsem měla modřiny ve tvaru ocelových proužků na jezdících schodech a na nohy se pro změnu obtiskla řídítka. Na kole jenom vypadly brzdy. No, vlak jsme stihli a oklepávala jsem se až cestou.

cykloputování Šumavou

Kdo zná Klenčí, ví, že nádraží je dole a kopec se táhne až k hranicím. Na nádraží jsme se potkali s Janou a Martinem. Šlapali jsme po silnici 189 z Klenčí na Výhledy a u Capartic jsme odbočili směrem na Čerchov. Nejdřív cyklotrasa 2287, pak jen asfaltka a červená turistická značka. V létě nahoru jezdí autobus, takže silnička je pěkná. Čerchov je nejvyšší hora Českého lesa (1042 m) a nemohli jsme ho vynechat. Vzhledem k mým bolístkám jsem kolo občas tlačila a občas pomáhal i Petr. Na vrcholu stojí vojenská betonová věž, kamenná Kurzova rozhledna z roku 1905 a také mělo být otevřené bistro. Jenže nebylo. Takže jsme se vrátili zpátky na červenou turistickou značku a pokračovali směrem na Českou Kubici. Tady jsme se potkali s chodským kamarádem Rosťou a společně po cyklotrase 3 dojeli do Folmavy. V Lovecké chatě jsme se naobědvali a pak pokračovali po místních silničkách na Novou Kubici a Spáleneček. Napojili jsme se na silnici 190, po které vedou i cyklotrasy 36 a 2015, a už v klidu dojeli do Všerub. V penzionu Všeruby (s výhledem na Všerubský rybník) jsme měli první ubytování. 

Druhý den nás čekala cesta do Železné Rudy. Vyjeli jsme z Všerub a po cyklotrase 33, která vede souběžně se silnicí 190, dojeli přes Pláně na Liščí. Nejblíž k hranicím vede trasa 2055; je to ale pořád lesem bez možnosti občerstvení, hezkých výhledů a hlavně pořád nahoru a dolů. Modřiny se mi pěkně rozležely, a proto jsme dali přednost jistotě. Jeli jsme po silnici do Chudenína a po trase 2050 do Nýrska. Oficiálně tu začíná CHKO Šumava a navíc je Nýrsko hezké městečko. Na nábřeží u Úhlavy jsme si dali dortík a kafíčko. V Nýrsku jsme se zase napojili na cyklotrasu 33 a přes Starou Lhotu dojeli k vodní nádrži Nýrsko. Pak jsme začali stoupat. Na Špičácké sedlo je to 11 km a 450 metrů převýšení. Obědovou přestávku jsme dali v restauraci Kollerhof. Kupodivu mne výšlap na Špičák nezničil a věděli jsme, že ze Špičáckého sedla je to do Rudy jen kousek. Proto jsme ještě odbočili na Černé jezero. Cesta tam i zpět vede po silnici (trasa 2055) a je téměř po rovině. U jezera jsme si dali tatranku a pak hurá do Rudy. Během prázdnin celá Šumava praská ve švech a sehnat ubytování na jednu noc bývá oříšek. Podařilo se mi objednat nocleh v penzionu Bobešova bouda. Spíš se měla jmenovat Marjánka. Veškerá obsluha byla více či méně pod vlivem, ale přežili jsme to.

Cílem dalšího dne byla Borová Lada. Nejpřímější trasa měřila 57 km, a to jsme nejeli po hranicích. Pro cyklisty, kteří Šumavu neznají, bych doporučila tento úsek rozdělit na dvě části. Minuli jsme totiž jezero Laka, rozhlednu Poledník, půvabnou cestu podél Roklanského potoka na Modravu, Březník a Bučinu. My jsme ale jeli po trasách, které jsme neznali a o to víc jsme si cestu užili. Nejdřív jsme vyjeli na Gerlovu huť a odsud po silnici 190 (cyklotrasa 33) do Nové Hůrky. Podél silnice je krásná nová cyklostezka. Asfalt je všude s výjimkou údolíček, takže se z kopce musí brzdit. Kdo tohle vymyslel? Z Nové Hůrky vede tato cyklostezka dál přes Skelnou do Prášil. Tady jsme si dali chvíli odpočinek, jak jinak než v místní cukrárně Pampeliška. Trasa 33 pak vede na Srní, my jsme ale kousek před Srním, v Mechově, odbočili. Nejdřív maličko do kopce a pak podél Vchynicko-Tetovského kanálu. Je to trasa 2114 a je prostě úžasná. Rovinka podél vody, zpevněná šotolina, voňavý les, prostě 8 km parády. Třešničkou na dortu byl odpočinek na Rechlích. Rechle je věrná replika bývalého historického mostu s lichoběžníkovými věšadly dvoumetrové výšky (wik). Funkce mostu nespočívala pouze v přemostění řeky, ale zároveň jako hradlo, které odvádělo plavené dříví a vodu z řeky Vydry do plavebního kanálu. My jsme si tu ochladili nožky. Po silnici jsme dojeli na Modravu, vyšlápli kopec na Filipovu huť (pořád trasa 33) a začali hledat nějakou dobrou restauraci. Nakonec jsme dojeli až na Kvildu, kde je osvědčená restaurace Šumava Inn. Do Borové Lady je to pak už pořád z kopce podél Teplé Vltavy. Malým odbočením byla procházka k Chalupské slati u Svinné Lady. V Borové Ladě jsme měli pronajaté pokoje v úžasném penzionu Pod Homolí.

V noci hodně foukalo a meteorologové v rádiu předpovídali na Šumavě hodně silný vítr. Ráno ale bylo vše v pořádku, a tak jsme vyrazili po trase 1040 směrem na Knížecí Pláně. Tady byla hospoda zavřená, nešel prý proud. Napojili jsme se na trasu 7 (také 1023) a podél Žďárského jezírka dojeli do Strážného. Tam cyklotrasa vede chvilku souběžně se silnicí 4, ale pak odbočuje a zase vede podél hranice. Cyklotrasa tu kopíruje červenou turistickou trasu. Přejeli jsme Řasnici, které se také říká Travnatá Vltava, a viděli místo, kde se nejčastěji převádělo na Západ. Králové Šumavy tu mají pamětní a naučnou ceduli. Od Mlak směrem na Nové Údolí jsme jeli po trase 1023. Přibývalo spadaných větví a asi 2 km před vesnicí se objevil první spadlý strom. Nakonec jsme jich museli překonat asi 20. Nebylo to nijak dramatické, kolo šlo vždy přenést, ale bylo jasné, že tady foukalo hodně. V Novém Údolí je kromě Muzea železnice a Železné opony, taky malé občerstvení. Tady jsme se dozvěděli, že situace je opravdu špatná. Původně plánovaná trasa podél Schwarzenberského plavebního kanálu (cyklotrasa 1023) byla zcela nesjízdná. Vlaky do Nové Pece také nejezdili. Nezbylo nám nic jiného, než do Nové Pece dojet po silnici přes Stožec a Černý Kříž. Je to moc hezká cesta. Nejprve 1024 do Stožce, zde se napojuje 7 a 33. U Černého Kříže je nádherný výhled na Mrtvý luh, což je rašeliniště a první zóna NP. Na jeho konci se slévají Teplá a Studená Vltava. Vzpomínali jsme, jak jsme tudy jeli na kánoích. Teď jsme se spíš dívali po padlých stromech, kterých tu bylo docela dost. Do Nové Pece jsme dojeli v brzkém odpoledni. Nikde nešel proud, ale v našem hotelu Marlin měli naštěstí generátor. Večeři jsme tedy dostali. V pokoji i koupelně jsme si svítili svíčkou a doufali, že druhý den ráno bude líp. Bylo, koleje byly odklizené a mohli jsme v pohodě dojet vlakem do Plzně pro auto. Tím končí první část povídání o Šumavě.

Druhá část povídání je o úseku mezi Novou Pecí a Vyšším Brodem. Tu jsme nejeli jako trasu kolem republiky, ale v rámci našeho pobytu ve Frymburku v roce 2015. Jeden den jsme objeli Lipno, další den Vyšší Brod. Já jsem se pokusila z toho udělat jednodenní trasu. Trasa vedla nejprve na Klápu (7, 1033), kde jsme pokračovali podél plavebního kanálu směrem na Zadní a pak Přední Zvonkovou. Trasa pak vede podél břehů Lipenské přehrady. U „Rakouské“ zátoky se cesty rozdvojují a všechny vedou do Vyššího Brodu. My jsme zvolili cyklotrasu 1033 přes Svatého Tomáše (s restaurací a zříceninou Vítkův kámen), Pasečnou a Spáleniště. Minuli jsme bývalou osadu Kapličky a pořád po trase 1033 jsme dojeli do Vyššího Brodu. Putování jsme zakončili návštěvou Cisterciáckého kláštera. Největší cenností je tu Závišův kříž. To je raně středověký relikviářový kříž ze zlata a drahých kamenů, zhotovený mezi léty 1220–1230, obsahující relikvii pravého cedrového Kříže, na kterém zemřel Ježíš.